[oben rot:]
Věstnik židovské obce náboženské
v Praze ze dne 13. II 1934

Poněvadž bylo zřejmo, že je tu vážný zájem, pro-
jevený osobami, jimž přirostla Vysoká synagoga k srdci,
a které byly ochotny pečovati o synagogu bez zatížení
obce a žíti s obcí v míru, vedlo jednáni rychle k cíli.
Téměř všichni dosavadní návštěvníci Vysoké synagogy
ustavili se ve spolek "Vysoká synagoga y Praze" a když
spolek došel úředního schválení, uzavřela s ním Repre-
sentace pražké náboženské obce židovské smlouvu, jíž
mu předala synagogu i inventář za uznávací poplatek
k výkonu bohoslužby podle dosavadního způsobu. A tak
bylo možno jíž 26. ledna 1934 zahájiti opět pravidelné
bohoslužby ve Vysoké synagoze, za značné návštěvy a
v přítomnosti presidia náboženské obce. A kdo dnes
synagogu navštíví, nevidí žádných změn, vše je při sta-
rém, jen představenstvo se většině mladšiho, ale
vesměs z dlouholetých návštěvníků Vysoké synagogy,
má těžký úkol synagogu udržovati: ale při elánu, se
kterým se věci ujalo a s nímž dovedlo i v ostatním
členstvu vzbuditi zájem pro dobrou věc, lze mu předpo-
vídati trvalý úspěch. Se strany Representace může po-
čítati s plným porozuměním. Projevilo se při tom, že
i péče o bohoslužbu může vzbuditi ohlas a zájem dnešní
generace, je-li jen v pravých rukou.
Nyní se patrně čtenář zeptá: To všechno je hezké a
jasné, ale k čemu tolik slov a proč považuje za nutné
orgán německých křestankých sociálů "Deutsche Presse" a "Večerník Českého Slova", ba i "Prager Tagblatt"
(ve své inserční části) buditi ve svých čtenářích obavy
o osud Vysoké synagogy? To však je zase jiná kapitola.

Ludv. Aug. Frankl
českým básníkem
(Vzpomínka k 40. výročí jeho smrti dne
12. března 1934).
Napsal Oskar Donath.

L. A. Frankl byl vynikajíci básník ně-
mecko-rakouský v době před- i pobřeznové,
znamenitý spisovatel kulturně a literárně-histo-
rický, oblíbený autor cestopisů a zručný pře-
kladatel. Nemluvíme o humanitních činech,
které, vykonal ve spolku pro podporu řemesel
nebo ve spolku pro podporu sirotků, poukazu-
jeme toliko na velké zásluhy, kterých si získal
o vsnik ústavu pro slepce v Döblingu - Hohe
Warte u Vídně. On sebral kapitál potřebný ke
zřízrení tohoto dobročinného ústavu, založil spo-
lek, jenž pak pečoval o udržení a další vybu-
dování ústavu, na jeho podnět byl r. 1873 svo-
lán do Vídně sjezd učitelů slepeckých ústavů,
jemuž on předsedal. Za své zásluhy o výcho-
vu slepců byl povýšen do stavu šlechtického
s příjmením "von Hochwart", jímž se pouka-
zovalo na vídeňský ústav slepců na "Hohe
Warte".
Frankl byl svým povoláním tajemníkem
náboženské obce židovské ve Vídni, kterýžto
úřad zastával od r. 1838 do r. 1882. V tomto li-
stě snad nebude od místa, zmíniti se, ja on,
graduovaný lékař, přišel k onomu místu. Když
se na podzim r. 1837 vrátil s své cesty po Italii,
na níž se seznámil s nejznamenitějšími umělci
a učenci tehdejší doby (mezi jinými s Thor-
waldsenem a Mezzofantim) a na níž se mu do-
stalo za jeho báseň "Kristoforo Colombo" v Ja-
nově čestného občanství, ohlížel se, jsa hmotně
úplně na suchu, po postavení, odpovídajícím
jeho schopnostem. Nejdříve si zažádal o místo
sekundárního lékaře ve Všeobecné nemocnici
ve Vídni. Byl odmítnut. I zahájil lékařskou
praksi, jež však byla tak nepatrná, že by ho
nebyla uživila. Přesvědčil se ostatně také, jak
málo lékařství odpovídá jeho sklonům a jeho
nadání. Proto se ucházel o místo úředníka ve
dvorní knihovně a brzy nato o místo profesora
esthetiky na vídeňském Theresianu. Když ho
zklamala i naděje na dosažení těch míst, přijal
naskytnuvší se mu místo tajemníka židovské
náboženské obce.
Frankl nikdy nepřestal lnouti ke své otči-
ně. Máme o tom celou řadu důkazů. Nelze nám
zde vylíčiti jeho vztahů k české vlasti, nýbrž
chceme se jen zmíniti o tom, že se Frankl po-
koušel i v českém básnictví, což snad je známo
jen malému kruhu znalců jeho života.
Jsa rodákem z Chrásti u Chrudimě (naro-
dil se tam r. 1810 jako syn majitele tabáko-
vého skladu) ovládal samozřejmě češtinu, kte-
ré se ostatně učil i od zdatného chrásteckého
učitele Filčíka. Jako filosof v Litomyšli studo-
val horlivě Pubičkovy "Dějiny Čech" a plo-
dem této četby jsou jeho první pokusy epické
a dramatické, čerpající látku většinou z čes-
kých dějin. Sem patří "Jan Pancíř", "Der
Schmied von Mrakotín", "Benesch von Kolo-
vrat", "Žižkalieder", "Agnes von Sezima",
"Hus" a jiné. Ze studentské lásky Franklovy
"ke krásné Češce" v Litomyšli vzniklo i ně-
kolik českých básní. Když Kapper s Nebeským
prováděli první česko-židovskou kampáň (v le-
tech 1844-1846) byla otištěna, zajisté na Kap-
perův popud, ve "Květech" z r. 1845 Franklova
"Píseň" a tak se zachovala jediná česká báseň
od židovského autora, psaná téměř 20 let před
Kapperovými "Českými listy". Báseň zní takto:
PÍSEŇ:
Ty pravíš, že mé oči
Zamilované jsou -
Vzal zrcadlo jsem k ruce,
Chtě zkoumati řeč tvou.
Já však jsem oheň lásky
V nich nemoh' naleznout;
Tím prudčejí jsem cítil
Jej v srdci zaplanout.
Tam hoří neustále,
A když i luzný sen,
Mé oči zavře, cítím
V něm hárat plápol ten.
Jen ty jsi zapálila
Mé srdce nevinné;
Teď pojď, rozmilé děvče,
A zhasni strasti mé!
Báseň Franklova nemá ceny umělecké. Ale
nezapomínejme, že jest to práce dospělejšího
hocha, a to z doby, kdy česká poesie byla v
prvých počátcích. Snad by bylo bývalo lze za-
chovati Frankla české poesii. Tu možnost měl
dramatik V. K. Klicpera, tehdy profesor gym-
nasia v Králové Hradci, k němuž studentík
Frankl putoval se svou "Anežkou Sezimovou".
Klicpera neměl o mladého básníka zájmu a tak
zůstal Frankl, sklidiv první vavříny jako bás-
ník německý, věren německé poesii.
9