novou, hlavně však probřeznovou nedovedeme bez něho ani představit.
Frankl byl jedním z předních německo-rakouských básníků své doby,
významným leterárním historikem, oblíbeným autorem cestopisů a
velmi záslužným lidumilem.
Jeho první kniha básni jest "Das Habsburgerlied" (1832), sbírka
romancí z dějin Rakouska. A od té doby jest jeho literárni činnost a
jeho veřejné působeni v nejužšim vztahu k Vídni a Rakousku. Vroucí
přátelství ho pojilo k básníkům Lenauovi, Anastasiu Grünovi, Ham-
merovi-Purgstallovi, J. G. Seidlovi, J. N. Voglovi a jiným. Vídeňským
básníkům (Grillparzerovi, Lenauovi, Fr. Hebbelovi, Ferd. Raimundovi,
Anastasiu Grünovi) byly věnovány jeho práce literárně-hostorické. Jsa
hlavním svým povoláním tajemníkem židovské náboženské obce ví-
deňské (roku 1875 se stal jejím presidentem) hrál Frankl významnou
roli i ve vídeňské žurnalistice, ziskal si zásluhy o vídeňské kulturní
instituce (na přiklad o Wiener Musikverein) a dobročinné ústavy a byl
zakladatelem ústavu slepců v Döblingui, zač se mu dostalo šlechtictvi
s přidomkem "von Hochwart" (vzhledem k ústavu slepců na Hohe
Warte). Za veliké zásluhy o rakouské hlavní a sídelní město, jež se
mu stalo druhým domovem, byl roku 1880 jmenován jeho čestným
občanem.
Ale Frankl nezapomínal jako Vídeňák své původní otčiny a o své
nehynoucí náklonnosti k ní podal dosti důkazů.
Čtyřicáté výročí Franklovy smrti jest nám podnětem zjistiti jen
namátkou jeho vztahy k Čechám.
Fanklův otec byl majitelem tabákového skladu v Chrásti. Ludvik
uměl již od dětství nejen německy, nýbrž i čeky. Oběma jazykům se
učil u místního učitele Filčíka. Tři roky se učil u chrásteckého faráře
pátera Dvořáka latině a jyným gymnasijním předmětům a na konci
semestru se vždy prodroboval zkoušce na gymnasiu v Litomyšli. Na
podzim roku 1823 se jal studovati veřejně na piaristickém gymnasiu
na Novém měste pražském. Po smrti otcově (na podzim r. 1825) do-
lehla naň bída a bylo mu zkusiti všech strastí chudého ždovského
studenta. Roku 1826 pokračoval ve svých studiích filosofie v Lito-
myšli. Tam získal rozsáhlé dílo "Chronologische Geschichte Böhmens"
od jesuity Fr. Pubičky; zahloubal se do něho a první větší básnické
pokusy jsou plody této četby.
Počátky básnické činnosti Franklovy spadají do doby litomyšlské.
Pod vlivem Müllerovy "Schuld und Sühne" napsal drama "Die Braut-
nacht", které bylo v Litomyšli provedeno kočující společností diva-
delní. Ve vážnosti svých kamarádů a litomyšlského obyvatelstva
16letý básnik značně stoupl, ale od profesorů se mu dostalo ostré
důtky. Nebýti přímluvců, byla by se snad věc pro něho skončila hůře.
V několika baladách opěvoval šprýmovným způsobem zřízení lito-
myšlského starobince. Rytíř Toulovec, jenž byl zle naložil s několika
starými ženskými (v ohřebených sudech je dal kutáleti s hory dolů),
121
Frankl byl jedním z předních německo-rakouských básníků své doby,
významným leterárním historikem, oblíbeným autorem cestopisů a
velmi záslužným lidumilem.
Jeho první kniha básni jest "Das Habsburgerlied" (1832), sbírka
romancí z dějin Rakouska. A od té doby jest jeho literárni činnost a
jeho veřejné působeni v nejužšim vztahu k Vídni a Rakousku. Vroucí
přátelství ho pojilo k básníkům Lenauovi, Anastasiu Grünovi, Ham-
merovi-Purgstallovi, J. G. Seidlovi, J. N. Voglovi a jiným. Vídeňským
básníkům (Grillparzerovi, Lenauovi, Fr. Hebbelovi, Ferd. Raimundovi,
Anastasiu Grünovi) byly věnovány jeho práce literárně-hostorické. Jsa
hlavním svým povoláním tajemníkem židovské náboženské obce ví-
deňské (roku 1875 se stal jejím presidentem) hrál Frankl významnou
roli i ve vídeňské žurnalistice, ziskal si zásluhy o vídeňské kulturní
instituce (na přiklad o Wiener Musikverein) a dobročinné ústavy a byl
zakladatelem ústavu slepců v Döblingui, zač se mu dostalo šlechtictvi
s přidomkem "von Hochwart" (vzhledem k ústavu slepců na Hohe
Warte). Za veliké zásluhy o rakouské hlavní a sídelní město, jež se
mu stalo druhým domovem, byl roku 1880 jmenován jeho čestným
občanem.
Ale Frankl nezapomínal jako Vídeňák své původní otčiny a o své
nehynoucí náklonnosti k ní podal dosti důkazů.
Čtyřicáté výročí Franklovy smrti jest nám podnětem zjistiti jen
namátkou jeho vztahy k Čechám.
Fanklův otec byl majitelem tabákového skladu v Chrásti. Ludvik
uměl již od dětství nejen německy, nýbrž i čeky. Oběma jazykům se
učil u místního učitele Filčíka. Tři roky se učil u chrásteckého faráře
pátera Dvořáka latině a jyným gymnasijním předmětům a na konci
semestru se vždy prodroboval zkoušce na gymnasiu v Litomyšli. Na
podzim roku 1823 se jal studovati veřejně na piaristickém gymnasiu
na Novém měste pražském. Po smrti otcově (na podzim r. 1825) do-
lehla naň bída a bylo mu zkusiti všech strastí chudého ždovského
studenta. Roku 1826 pokračoval ve svých studiích filosofie v Lito-
myšli. Tam získal rozsáhlé dílo "Chronologische Geschichte Böhmens"
od jesuity Fr. Pubičky; zahloubal se do něho a první větší básnické
pokusy jsou plody této četby.
Počátky básnické činnosti Franklovy spadají do doby litomyšlské.
Pod vlivem Müllerovy "Schuld und Sühne" napsal drama "Die Braut-
nacht", které bylo v Litomyšli provedeno kočující společností diva-
delní. Ve vážnosti svých kamarádů a litomyšlského obyvatelstva
16letý básnik značně stoupl, ale od profesorů se mu dostalo ostré
důtky. Nebýti přímluvců, byla by se snad věc pro něho skončila hůře.
V několika baladách opěvoval šprýmovným způsobem zřízení lito-
myšlského starobince. Rytíř Toulovec, jenž byl zle naložil s několika
starými ženskými (v ohřebených sudech je dal kutáleti s hory dolů),
121