vystavěl, když ho hryzlo zlé svědomí, starobinec, aby tak napravil
svůj zlý čin. Frankl tuto báseň daroval litomyšlskému knihaři, jenž ji
vytiskl a jako leták dal prodávati na jarmarcích.
Z oné doby je také Franklova báseň "Jan Pancíř", pojednávající
o loupežném rytíři, jejž císař Karel IV. dal pověsiti na zlatém řetězu.
Když byl Frankl r. 1827 s matkou ve Vídni, navštívil slovutného
redaktora Hormayera, předložil mu svého "Jana Pancíře", ten jej
přijal a r. 1828 otiskl ve svém "Archivu".
Po svém návratu do Litomyšle oslavoval tamější dívku, Češku,
několika českýmibásněmi, z nichž se náhodou jedna ("Píseň")
zachovala. Byla, snad z podnětu Kapperova, otištěna skoro dvacet let
po svém vzniku v "Květech" (1845), když tam po prvé byla přetřá-
sána Kapperem a Nebeským otázka českožidovská.
Z pilného studia Pubičkových "Českých dějin" vzešlo i několik
dramatických pokusů Franklových, jako na příklad "Agnes von
Sezyma", "Wenzel der Heilige", "Rudolf von der Wart", "Hus",
"Johann von Luxemburg". S "Anežkou Sezymovou" putoval Frankl
pěšky z Litomyšle do Hradce Králové k slavnému českemu dramati-
kovi Václavu Klimentu Klicperovi. Ten sice mladého básníka
velmi přívětivě přijal, ale "Anežky" vyslechnouti nechtěl. Odkázal ho
na svou paní. Snad by Klicperovi nebylo bývalo těžko ziskati Frankla
české poesii, kdyby byl projevil o něho větší zájem a kdyby mu byl
věnoval více pozornosti.
Když litomyšlští filosofové opouštěli r. 1828 své učiliště, přednášel
Frankl vlastni báseň "Abschiedsworte beim Austritt aus der Philo-
sophie in Leitomischl im Jahre 1828". Dle tehdejší tradice děkuje
profesorům za poučeni, oslovuje své kamarády jako budoucí právniky,
lékaře, duchovni a konči svou řeč projevem lásky k habsburskému
trůnu, "wie's geziemt dem edlen Moldausohn". Báseň, pro 18letého
poetu velmi dokonalá, potkala se u spolužáků Franklových s takovým
nadšením, že ji svým nákladem dali vytisknouti. Jeden exemplář se
zachoval i ve zdejší universitní knihovně.
Bylo již řečeno, že se Frankl r. 1828 odebral do Vídně, aby se
věnoval studiu lékařstvi. Tam dosáhl jako poeta prvních vavřínů.
Roku 1832 vydal "Das Habsburgerlied", 1833 "Epische und lyrische
Dichtungen", 1834 "Sagen aus dem Morgenlande", 1836 "Christoforo
Colombo". V "Písních o Habsburcích" byla i báseň "Die Schlacht am
Weißen Berge", jež však censurou nebyla propuštena. K řadě svých
básni z druhé sbírky "Epische und lyrische Dichtungen" váží látku
z českých dějin, na příklad "Johann Pancíř", "Der Schmied von Mra-
kotin", "Die Burg Pernstein", "Benesch von Kolovrat", "Žižkalieder"
a jiné.
Roku 1837 účastnil se Frankl sjezdu německých přírodopisců
v Praze a uvítal jej básni, jež se dočkala trojího vydání. Touto básní
si ziskal sympatie zakladatele českého musea, hraběte Kašpara Štern-
berka.
122
svůj zlý čin. Frankl tuto báseň daroval litomyšlskému knihaři, jenž ji
vytiskl a jako leták dal prodávati na jarmarcích.
Z oné doby je také Franklova báseň "Jan Pancíř", pojednávající
o loupežném rytíři, jejž císař Karel IV. dal pověsiti na zlatém řetězu.
Když byl Frankl r. 1827 s matkou ve Vídni, navštívil slovutného
redaktora Hormayera, předložil mu svého "Jana Pancíře", ten jej
přijal a r. 1828 otiskl ve svém "Archivu".
Po svém návratu do Litomyšle oslavoval tamější dívku, Češku,
několika českýmibásněmi, z nichž se náhodou jedna ("Píseň")
zachovala. Byla, snad z podnětu Kapperova, otištěna skoro dvacet let
po svém vzniku v "Květech" (1845), když tam po prvé byla přetřá-
sána Kapperem a Nebeským otázka českožidovská.
Z pilného studia Pubičkových "Českých dějin" vzešlo i několik
dramatických pokusů Franklových, jako na příklad "Agnes von
Sezyma", "Wenzel der Heilige", "Rudolf von der Wart", "Hus",
"Johann von Luxemburg". S "Anežkou Sezymovou" putoval Frankl
pěšky z Litomyšle do Hradce Králové k slavnému českemu dramati-
kovi Václavu Klimentu Klicperovi. Ten sice mladého básníka
velmi přívětivě přijal, ale "Anežky" vyslechnouti nechtěl. Odkázal ho
na svou paní. Snad by Klicperovi nebylo bývalo těžko ziskati Frankla
české poesii, kdyby byl projevil o něho větší zájem a kdyby mu byl
věnoval více pozornosti.
Když litomyšlští filosofové opouštěli r. 1828 své učiliště, přednášel
Frankl vlastni báseň "Abschiedsworte beim Austritt aus der Philo-
sophie in Leitomischl im Jahre 1828". Dle tehdejší tradice děkuje
profesorům za poučeni, oslovuje své kamarády jako budoucí právniky,
lékaře, duchovni a konči svou řeč projevem lásky k habsburskému
trůnu, "wie's geziemt dem edlen Moldausohn". Báseň, pro 18letého
poetu velmi dokonalá, potkala se u spolužáků Franklových s takovým
nadšením, že ji svým nákladem dali vytisknouti. Jeden exemplář se
zachoval i ve zdejší universitní knihovně.
Bylo již řečeno, že se Frankl r. 1828 odebral do Vídně, aby se
věnoval studiu lékařstvi. Tam dosáhl jako poeta prvních vavřínů.
Roku 1832 vydal "Das Habsburgerlied", 1833 "Epische und lyrische
Dichtungen", 1834 "Sagen aus dem Morgenlande", 1836 "Christoforo
Colombo". V "Písních o Habsburcích" byla i báseň "Die Schlacht am
Weißen Berge", jež však censurou nebyla propuštena. K řadě svých
básni z druhé sbírky "Epische und lyrische Dichtungen" váží látku
z českých dějin, na příklad "Johann Pancíř", "Der Schmied von Mra-
kotin", "Die Burg Pernstein", "Benesch von Kolovrat", "Žižkalieder"
a jiné.
Roku 1837 účastnil se Frankl sjezdu německých přírodopisců
v Praze a uvítal jej básni, jež se dočkala trojího vydání. Touto básní
si ziskal sympatie zakladatele českého musea, hraběte Kašpara Štern-
berka.
122