Frankl dosáhl jako literát brzy zvučného jména. I není divu, že
mu na jaře r. 1841 byla svěřena po Oesterleinovi redakce listu "Oester-
reichisches Morgenblatt". Ale Frankl si založil na počátku roku 1842
vlastní orgán "Sonntagsblätter", kerý vydával až do potlačeni říjnové
revoluce roku 1848. Franklovy "Sonntagsblätter" byly vedle Hor-
mayrova "Archivu" uznány jako nejlepší kulturní časopis vídeňský.
Velikou pozornost věnovaly literatuře a umění a obě tyto rubriky
svěřeny byly uznaným obdorníkům. Frankl svůj orgán dával rád
k disposici krajanům projevujícím nadáni spisovatelské. I setkáváme
se tam se jmény: Alfred Meissner, Josef Rank, Eduard Mautner, Robert
Zimmermann, Leopold Kompert, Moritz Hartmann, Uffo Horn a Sieg-
fried Kapper. Jak velice se ujímal svých talentovaných krajanů, vidíme
na příklad z životopisů Mořice Hartmanna a Siegfrieda Kappera. Kap-
perovi dával v "Sonntagsblätter" pravidelně referovati o české litera-
tuře, a tak se Vídeňáci z Franklova orgánu poučovali o Kollárovi,
Čelakovském, Hankovi, Máchovi, Jablonském, Nebeském, Rubešovi,
Tylovi, Boženě Němcové a j.
L. A. Frankl byl hlavně básník epický. Skrovná jeho lyrika jest
přírodní a básník v ní opěvuje rád lesy a pole, rostliny a zviřata své
domoviny.
Nejkrásnější pomník postavil své otčině eposem "Der Prima-
tor". V něm líčí, jak si účastníci hodů na Hradě pražském, čeští páni,
tropí posměch z židovského rychtáře, jejž dal purkrabí k sobě při-
volati, a jak tento židovský primas jest bez svého přičinění od při-
tomného strahovského preláta pokřtěn, aby nebyl zabit zptými hodov-
níky. Pravověrný otec primátorův, jenž se o věci dovídá od mnicha,
někdejšího ditěte z ghetta, zavraždí svého vlastního syna, zapálí jeho
dům a bloudí od té doby, zbaven rozumu a řeči, židovským městem.
Před svou smrtí vyzpovídá se ze svého činu přítomným bratřím
z chevry kadiše. Básníku naskytá se příležitost předvésti v tomto
chmurném obraze dávného středověku několik mohutně úchvatných
obrazů ze staré židovské Prahy. Popis šábesového večera v pražském, popis
beth-dinu a konečné živoření primátorova otce neminou se s hlubokým
účinkem na čtenáře.
Jak L. A. Frankl i po mnohaletém pobytě ve Vídni lnul ke své
původní domovině, vysvítá mimo jiné i z toho, že zřídil v Chrásti
a okolních venicích školní knihovny, jež obdarovával stejně jako
knihovnu piaristické koleje v Litomyšli štědře knihami. K sedmdesátým
narozeninám jmenovala ho Chrást čestným občanem. A náklonost
k rodné zemi jde najevo i z dopisu, jejž 24. listopadu 1863 napsal Sieg-
friedu Kapperovi. Děkuje za knihu "Das Böhmerland", již mu Kapper
byl poslal, konči dopis takto: "Man hängt, wie auch die geistige Rich-
tung sei, mit dem Geburtslande doch durchs Gemüt unlöslich, wenn
auch häufig unbewußt, zusammen. Ein tschechisches Wort, ein Bild
aus der Heimat weckt tausend Erinnerungen, die der Seele wert und
wehmutvoll vertraut sind."
123
mu na jaře r. 1841 byla svěřena po Oesterleinovi redakce listu "Oester-
reichisches Morgenblatt". Ale Frankl si založil na počátku roku 1842
vlastní orgán "Sonntagsblätter", kerý vydával až do potlačeni říjnové
revoluce roku 1848. Franklovy "Sonntagsblätter" byly vedle Hor-
mayrova "Archivu" uznány jako nejlepší kulturní časopis vídeňský.
Velikou pozornost věnovaly literatuře a umění a obě tyto rubriky
svěřeny byly uznaným obdorníkům. Frankl svůj orgán dával rád
k disposici krajanům projevujícím nadáni spisovatelské. I setkáváme
se tam se jmény: Alfred Meissner, Josef Rank, Eduard Mautner, Robert
Zimmermann, Leopold Kompert, Moritz Hartmann, Uffo Horn a Sieg-
fried Kapper. Jak velice se ujímal svých talentovaných krajanů, vidíme
na příklad z životopisů Mořice Hartmanna a Siegfrieda Kappera. Kap-
perovi dával v "Sonntagsblätter" pravidelně referovati o české litera-
tuře, a tak se Vídeňáci z Franklova orgánu poučovali o Kollárovi,
Čelakovském, Hankovi, Máchovi, Jablonském, Nebeském, Rubešovi,
Tylovi, Boženě Němcové a j.
L. A. Frankl byl hlavně básník epický. Skrovná jeho lyrika jest
přírodní a básník v ní opěvuje rád lesy a pole, rostliny a zviřata své
domoviny.
Nejkrásnější pomník postavil své otčině eposem "Der Prima-
tor". V něm líčí, jak si účastníci hodů na Hradě pražském, čeští páni,
tropí posměch z židovského rychtáře, jejž dal purkrabí k sobě při-
volati, a jak tento židovský primas jest bez svého přičinění od při-
tomného strahovského preláta pokřtěn, aby nebyl zabit zptými hodov-
níky. Pravověrný otec primátorův, jenž se o věci dovídá od mnicha,
někdejšího ditěte z ghetta, zavraždí svého vlastního syna, zapálí jeho
dům a bloudí od té doby, zbaven rozumu a řeči, židovským městem.
Před svou smrtí vyzpovídá se ze svého činu přítomným bratřím
z chevry kadiše. Básníku naskytá se příležitost předvésti v tomto
chmurném obraze dávného středověku několik mohutně úchvatných
obrazů ze staré židovské Prahy. Popis šábesového večera v pražském, popis
beth-dinu a konečné živoření primátorova otce neminou se s hlubokým
účinkem na čtenáře.
Jak L. A. Frankl i po mnohaletém pobytě ve Vídni lnul ke své
původní domovině, vysvítá mimo jiné i z toho, že zřídil v Chrásti
a okolních venicích školní knihovny, jež obdarovával stejně jako
knihovnu piaristické koleje v Litomyšli štědře knihami. K sedmdesátým
narozeninám jmenovala ho Chrást čestným občanem. A náklonost
k rodné zemi jde najevo i z dopisu, jejž 24. listopadu 1863 napsal Sieg-
friedu Kapperovi. Děkuje za knihu "Das Böhmerland", již mu Kapper
byl poslal, konči dopis takto: "Man hängt, wie auch die geistige Rich-
tung sei, mit dem Geburtslande doch durchs Gemüt unlöslich, wenn
auch häufig unbewußt, zusammen. Ein tschechisches Wort, ein Bild
aus der Heimat weckt tausend Erinnerungen, die der Seele wert und
wehmutvoll vertraut sind."
123